Na 11. února připadá Mezinárodní den žen a dívek ve vědě, jehož smyslem je připomenout úlohu žen ve vědeckém prostředí a podpořit jejich zapojení do výzkumných projektů. Jednou z žen, která pomáhá posouvat hranice lidského poznání, je i docentka Martina Špundová z katedry biofyziky.
Čím se v současné době zabýváte?
Aktuálně se zaměřuji na dvě oblasti. Prvním tématem, kterým se na našem pracovišti zabýváme už řadu let, je vliv cytokininových derivátů na primární fotosyntetické procesy v souvislosti se senescencí rostlin a jejich tolerancí vůči suchu. Druhou oblastí, které jsme se právě začali věnovat v rámci nového projektu OP JAK, je studium vlivu snížené dostupnosti vody na klíčení a vzcházení rostlin. Při tomto studiu mimo jiné plánujeme vypracovat komplexní biofyzikální charakterizaci imbibice a klíčení semen hrachu zahrnující měření vodního potenciálu, konduktometrii, termografii a měření ultraslabé fotonové emise.
Kdy a proč jste se rozhodla pro kariéru výzkumnice?
Asi to ve mě zrálo postupně. Odmalička mě bavilo zkoumat svět kolem sebe, můj nejoblíbenější předmět byl přírodopis, ale když se mě ptali, čím chci být, tak odpověď dlouho byla 'učitelkou v mateřské školce'. Na gymnáziu mě začala bavit fyzika, tak jsem se pak přihlásila na studium biofyziky a z té mateřinkové kariéry sešlo. Během vysokoškolského studia jsem chodila na nejrůznější brigády, díky nimž jsem zjistila, že nechci dělat rutinní práci a potřebuji práci různorodou a tvůrčí. Jako pravá výzkumnice jsem se poprvé cítila při řešení své diplomové práce, kdy se mi díky mému školiteli poštěstilo bádat v lesích ve Švédsku i přednést (tedy spíš roztřeseným hlasem přečíst) svůj úplně první příspěvek na vědecké konferenci. Takže asi tehdy to rozhodnutí dozrálo.
V čem vidíte největší posun během vaší vědecké kariéry?
Z obecného hlediska ve vědě vidím enormní zrychlení. V rozvoji poznání, v růstu objemu informací. S tím pak souvisí zrychlování tempa, kterým musí vědci pracovat, pokud chtějí udržet krok. Takže to zrychlení zažívám i osobně – připadá mi, že pracuji mnohem více a efektivněji než na začátku kariéry, ale pořád to nestačí a práce neubývá. Ale možná je to jen tím, že stárnu. Pozitivní posun vidím v tom, že oproti době, kdy jsem začínala, máme nesrovnatelně lepší přístrojové a materiálové vybavení. Vše, co k výzkumu potřebujeme, máme k dispozici. Jediné co chybí, je čas.
Jak vnímáte postavení žen ve vědě? Zaznamenala jste v tomto ohledu v posledních letech nějakou změnu?
Osobně nevnímám postavení žen ve vědě jako problém, minimálně ne v mém profesním okruhu a ne jako koncepční problém. Mám pocit, že pokud se žena chce prosadit a dělat špičkovou vědu, nic jí v tom nebrání. Myslím si, že zastoupení žen ve vědě je nižší ne kvůli tomu, že by ji ženy z nějakého důvodu dělat nemohly, ale protože ji dělat nechtějí. Protože pokud děláte naplno vědu, nemůžete se naplno věnovat rodině a dětem, zejména když jsou malé. To platí nejen pro ženy, ale i pro muže. A pro řadu žen (a většinu žen v mém okolí) je prioritou stále rodina. Jsem za to ráda. A zároveň jsem ráda i za změnu atmosféry ve společnosti, která už mnohem ochotněji akceptuje, když si žena zvolí kariéru a muž zůstane doma s dětmi. Nebo když žena děti mít nechce. Ta možnost volby je velmi důležitá.
Kam se podle vás bude posouvat vývoj ve vašem oboru?
Dovolte mi poněkud obecnější odpověď. Budoucnost vidím v propojování jednotlivých oborů. Myslím, že nastává doba, kdy už se neobejdeme bez integrativního přístupu k řešení vědeckých i společenských otázek a problémů. Bude nezbytné, aby se vědci všech oborů spojili a začali skládat obraz světa společně. Bude to nepředstavitelná práce, se kterou by ale mohla hodně pomoci AI. Kdysi jsem četla příhodnou metaforu: Za starých časů jsme svět a jeho fungování viděli, nepříliš zřetelně, v jednom velkém zašlém zrcadle. Abychom mohli svět lépe poznat a popsat, rozbili jsme zrcadlo na tisíce kousků a každý střípek zvlášť čistíme a leštíme k dokonalosti. Ztratili jsme ale ze zřetele jak ostatní střípky, tak celkový obraz. Nyní nastal čas začít skládat vyleštěné střípky dohromady.