Nový pohled na zavádění agroenvironmentálních opatření v evropském zemědělství přináší odborná studie mezinárodního týmu vědců pod vedením Tomáše Václavíka z katedry ekologie a životního prostředí. Autoři se ve studii zaměřili na vytvoření typologie zemědělských podniků, která může pomoci lépe cílit agroenvironmentální politiky a zlepšit udržitelnost zemědělského hospodaření v Evropě. Výsledky jejich vědecké práce publikoval časopis Environmental Research Letters.
Vědci z několika evropských institucí analyzovali data z téměř 8000 farem v České republice, Německu a Velké Británii. Použili k tomu údaje z Integrovaného administrativního a kontrolního systému (IACS), které poskytují přesné informace o velikosti a umístění každého zemědělského pozemku, typu půdy, pěstovaných plodinách a zavedených agroenvironmentálních opatřeních. Pomocí těchto dat pak odborníci vyvinuli zjednodušenou typologii zemědělských systémů (tzv. faremní archetypy), která umožňuje identifikovat skupiny farem, které podobně reagují na dotační nástroje zemědělské politiky.
Následné analýzy ukázaly, že ekonomicky velké farmy zaměřené na rostlinnou výrobu dominují nejen v ČR, ale i v dalších zkoumaných oblastech Evropy, přičemž pokrývají 60 až 80 procent celkové zemědělské plochy. Velké zemědělské podniky přitom častěji využívají agro-envi opatření a navíc mají tendenci přijímat širší spektrum opatření. Naopak ekonomicky malé farmy se zaměřují na daleko užší spektrum a tvoří až 70 procent všech farem, které nezavádí žádné z možných agroenvironmentálních opatření.
„Naše zjištění naznačují, že pro zvýšení účinnosti agroenvironmentálních nástrojů Společné zemědělské politiky je klíčové zaměřit se na menší farmy a snížit administrativní zátěž spojenou se zaváděním opatření," říká hlavní autor studie Tomáš Václavík. „Zároveň jsme identifikovali významné rozdíly mezi regiony, které je třeba zohlednit při navrhování budoucích politik,“ dodává.
Studie využívá inovativní přístup, tzv. faremní archetypy, který umožňuje kategorizovat farmy podle jejich ekonomické velikosti a specializace. Tento přístup může pomoci tvůrcům politik lépe porozumět různorodosti zemědělských podniků a jejich pohledu na agroenvironmentální programy.
„Navržená typologie představuje kompromis mezi vysoce cílenými, ale nákladnými pobídkami pro jednotlivé farmy, a plošnou aplikací agroenvironmentální politiky, která nezohledňuje důležité rozdíly ve velikosti a charakteru farem," vysvětluje spoluautor studie Bořivoj Šarapatka z katedry ekologie a životního prostředí.
Výsledky výzkumu mohou pomoci lépe cílit agroenvironmentální programy a zvýšit jejich efektivitu při ochraně biodiverzity a ekosystémových služeb v evropské zemědělské krajině. „Klíčem k úspěchu je porozumění různorodosti zemědělských podniků a přizpůsobení dotačních nástrojů jejich specifickým potřebám a možnostem," uzavírá Tomáš Václavík.
Studie byla vytvořena v rámci evropského projektu BESTMAP financovaného z programu Horizon 2020.