Vyjádření děkana PřF UP Martina Kubaly k TZ předsedy ZO VOS CATRIN Jakuba Navaříka (Univerzita Palackého musí zaplatit miliony. Elitní vědec nepochybil, soud konstatoval i nerovný přístup)
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě považuji za těžko uvěřitelný a ve svých důsledcích místy až absurdní. Významně se odlišuje od předchozích závěrů interního auditu, inspektorátu práce i okresního soudu. Pokud soud dospěl k závěru, že žalobce s nejvyšší mzdou na fakultě, dokonce přesahující roční limit 3,25 mil. Kč, byl za svou práci nespravedlivě odměňován a měl by dostat další více než 3 mil. Kč, pak je to zcela mimo ekonomickou realitu akademického prostředí nejen u nás, ale i kdekoliv jinde v Evropě. Do značné míry to lze vnímat i jako výsměch všem akademikům, kteří v loňském roce stávkovali za to, aby mohli mít důstojné mzdy. Je s podivem, že nad tímto rozsudkem jásají odboráři, kteří jindy plamenně plédují za srovnání mezd.
Situace je o to horší, že právě Radek Zbořil je autorem velkého množství zfalšovaných publikací, přičemž jedna z nich patřila k hlavním podkladům při jeho profesorském řízení. Tyto kauzy přitáhly i mezinárodní pozornost a Radek Zbořil byl mj. nucen rezignovat na své členství v Učené společnosti.
Rozsudek považuji také za věcně vadný, když přiznání většiny nároků žalobce je odvozeno od toho, že soud upřel děkanovi právo nastavit na fakultě pravidla odměňování, což je na vysokých školách zcela běžná praxe. Odvolává se přitom na paragrafy Zákona o vysokých školách, které s děkanem nemají nic společného a zcela ignoruje §24, odst.1, písm. e), ze kterého tato pravomoc děkana plyne. Pokud lze z rozsudku dovodit povinnost akceptovat jakékoliv návrhy na odměňování ze strany podřízených, včetně situací, kdy pracovník navrhuje odměnu sám sobě, pak se domnívám, že takto žádná organizace fungovat nemůže.
Úvahy o tom, že projednávané otázky odměňování nějak souvisely se zřízením vysokoškolského ústavu CATRIN, jsou zcela zcestné, protože o zřízení ústavu bylo rozhodnuto až dávno po událostech, které byly předmětem soudního sporu. Navíc na zřízení ústavu právě Radek Zbořil reagoval tím, že si na univerzitě snížil úvazek a svůj grant EXPRO převedl na Vysokou školu báňskou v Ostravě, jejíž adresu si píše na své publikace dodnes.
Nutno dodat, že na výsledku soudu má značný podíl i rektor, a to jak ten předchozí, který svými úkony aktivně pomáhal Radku Zbořilovi posilovat jeho pozici pro soudní spor, tak ten současný, který po intervenci žalobce a dalších kolegů rozbil pozici univerzity tím, že z hájení zájmů univerzity odvolal jak mě, tak právního zástupce, který do té doby obhajobu úspěšně vedl a od té doby jsem měl jen minimální možnost průběh dalšího řízení ovlivnit. Já sám jsem byl poté křivě obviněn z několika přečinů, které se z velké části týkaly použití pracovní e-mailové komunikace v soudním sporu, avšak jak následné šetření Policie ČR, tak žádný rozsudek neshledal na mém jednání nic závadného. Celá kauza, která významně zasáhla do soudního sporu je podrobně popsána zde (včetně odkazů).
Martin Kubala
děkan PřF UP